Distribuční modely

 

Mnoho se změnilo od dob, kdy nahrávací společnosti byli jedinou cestou k nahrávání a následnému prodeji hudby. Technologie ovlivňuje nejen jakým způsobem hudbu zaznamenáváme a prodáváme, ale i jak ji přijímá spotřebitel. Jak David Byrne rozepsal ve svém článku pro Wired.com, budoucnost se nyní odvíjí od 6 distribučních modelů:

 

  1. DOHODA 360° – Umělec je výhradně produktem nahrávací společnosti (dále NS). NS dostává peníze ze všeho, čeho se umělci jen dotknou (např. Robbie Williams, Pussycat Dools), nicméně jejich umělecká kariéra má za sebou celý team producentů, manažerů, marketingových specialistů, vizážistů apod.
  2. STANDARDNÍ DOHODA – NS finančně zajistí nahrávání, výrobu, distribuci, tisk a propagaci. Umělec dostane licenční poplatek poté, co jsou všechny zmíněné položky zaplaceny. NS společnost takto ale vlastní autorská práva. Umělci také mohou zůstat navždy zadluženi NS (Michael Jackson, TLC). Online distribuce sice eliminuje množství poplatků, ale např. Apple si z prodeje vezme 30 %, takže z licenčních poplatků moc nezbyde.
  3. LICENČNÍ DOHODA – je podobná standartní, ale umělec si ponechá autorská práva. NS má pak možnost na dobu určitou (většinou 7 let) využívat veškeré prostředky pro šíření skladeb.
  4. SDÍLENÍ PROFITU – ideální, pokud existuje nějaký zdroj dotací, např. filmová produkce.
  5. V&S DOHODA – umělec dělá vše, kromě výroby a distribuce. Málokdy volba větších NS.
  6. VLASTNÍ DISTRIBUCE – Vše si umělec dělá sám, hudbu prodává převážně na koncertech a online. (Radiohead si osvojili tento model, a dokonce vyzvali fanoušky k návrhu ceny za CD).

 

 

Zdroj: https://www.wired.com/2007/12/ff-byrne/?currentPage=all